Náhrada škody způsobená pracovním úrazem – nález ústavního soudu
17/02/2016
Ústavní soud rozhodoval ve věci pracovního úrazu stěžovatelky. Obecné soudy shledaly shodně odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úraz, lišila se výše odškodnění. Text nálezu je možné vyhledat v databázi nalus (http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx) pod sp. zn. IV. ÚS 3122/15.
Obecné soudy aplikovaly § 372 ve spojení s § 388 zákoníku práce a § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění účinném do 31. 12. 2013, přičemž okresní soud přiznal odškodnění ve výši desetinásobku základního bodového ohodnocení, resp. patnáctinásobek základního ohodnocení ztížení společenského uplatnění, oproti tomu odvolací krajský soud snížil nárok na pětinásobek základního bodového ohodnocení odškodnění bolesti i ztížení společenského uplatnění. V rozhodování soudů došlo ke zjevnému vybočení z rozhodovací praxe, která se takto stává obtížně předvídatelnou.
K tomu se na stránkách ústavního soudu uvádí, že: „V této souvislosti je třeba poukázat na zjevnou a dlouhodobou disproporci mezi základními sazbami odškodnění podle předmětné vyhlášky a skutečným rozsahem újmy poškozených, a to zejména v typově závažnějších případech. To ostatně vedlo ke zrušení vyhlášky tzv. novým občanským zákoníkem s účinností od 1. 1. 2014, kdy došlo v případě povinnosti k odčinění újmy na zdraví k celkové koncepční změně právní úpravy, která stanovení konkrétní výše zcela ponechává na posouzení soudu. Jako nezávazné vodítko byla následně Nejvyšším soudem vydána Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, která sice zavádí určitou podobu bodového ohodnocení, avšak pouze pro oblast odčinění bolestí. Pro oblast ztížení společenského uplatnění metodika bodový systém zcela opouští a vymezuje obecný rámec vlivu na dosažení aktivity a participace. Lze dodat, že z hlediska ochrany ústavnosti může být problematické i omezené bodové hodnocení podle metodiky Nejvyššího soudu, neboť při odčinění újmy pojmově nelze rozhodovat na základě určitých tabulkově předvídaných bodových počtů, ale výhradně vycházet z dokazování a s náležitým zřetelem k okolnostem konkrétní věci, což dal ostatně jasně najevo i zákonodárce v nové úpravě.
Pro oblast odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem bylo vydáno nařízení č. 276/2015 Sb. (účinné od 26. 10. 2015), které pro tuto oblast znovuzavádí systém bodového hodnocení. Takovýto postup se z pohledu Ústavního soudu jeví jako problematický, protože jednak nerespektuje systém stanovení náhrady podle metodiky Nejvyššího soudu, a především opomíjí výchozí premisu rekodifikovaného civilního práva, totiž že rozhodovací činnost soudů při stanovení konkrétních částek je třeba oprostit od vlivu moci výkonné, která není oprávněna limitovat soudy v přiznávání spravedlivé a dostatečné náhrady.“